Náš průvodce nás hned při odjezdu z Johannesburgu varoval, že v Kruger parku žije sice spousta divokých zvířat, ale většinou nijak nestojí o setkání s člověkem a že bude velmi těžké nějaká zvířata uvidět, o velkých kočkovitých šelmách ani nemluvě. Ty loví v noci a ve dne někde v křoví odpočívají. Pokud za čtyři dny uvidíme jednu velkou kočku, budeme prý patřit k menšině těch šťastnějších skupin. Dbalí jeho slov, jakmile se nám otevře Kruger Gate, napínáme zrak směrem do hustého porostu a asi po pěti stech metrech vidíme na stromě leoparda. Je sice na můj foťák moc daleko, ale dalekohledem ho vidím zcela jasně a kolegové s lepšími objektivy pořizují pěkné snímky. Průvodce žasne a v kempu nám toho leoparda večer všichni závidí. Když pak o dalších 500 metrů dál potkáváme slona, je tak velký, že ho zvládne i můj foťáček. Jen se mi trochu schoval za křoví, ale je to přece můj první slon! Ti další budou lepší, ale nebudou první.